Bitva u Vak’Atioth
‘Nalezli jsme náš druh a shledali jej zvláštním.’
- Rana Arnov. Paměti
Na okrajích soustavy Vak’Atioth se shromáždily dvě stovky zlatě zářících trupů lodí. Amarrská arogance nařizovala použití tak malé síly. Neočekávali odpor.
Pro Amarry to měl být slavný den. Měl obnovit víru ve Znovudobývání, víru velmi nutnou. Po týdny ohlašovali své úmysly rozdrtit Joviany; zaplavovali komunikační sítě propagandou, jež prohlašovala jejich lid za Bohem vyvolený, právoplatné vlastníky Jovského lidu.
Vak’Atioth nebyl hlavní soustavou v Jovské říši. Ležela na okraji a obsahovala jen různé male vědecké stanice. Nicméně právě zde se mocná Amarrská říše rozhodla ukázat Jovianům neporazitelnou moc své eskadry, síly, jež se ani nepřibližovala plné velikosti Amarrského námořnictva.
Joviané si jedné věci cení nadevše – informací. Jejich bažení po informacích vedla k vytvoření Jovianské výzvědné sítě, celku s očima a ušima ve většině vnitřních archívů říší. Ta Jovianům dodávala každý plán, který Amarrové navrhli pro svůj útok – ještě dříve, než tyto informace obdrželi Amarrští velitelé. To umožňovalo Jovianům se zeširoka připravit na boj, který se měl odehrát v jedné jejich soustavě – tehdy nazývané Vak’Atioth, dnes známé jen jako Atioth.
Flotila se skládala z bohaté a rozličné směsice bitevních lodí a křižníků, každá loď byla vybavena nejmodernější amarrskou laserovou technologií. Jejich lodě byly velké a pomalé, ale nahrazovaly nedostatky v rychlosti devastující silou svých laserových baterií. Flotila se zorganizovala v typicky amarrské bojové formaci – stupňovité linie pro maximalizaci strašlivého efektu tachyonové palby do nepřátelské fronty. Trupy lodí byly vyzdobeny náboženskými texty, prohlašujícími zprávy o amarrské nadřazenosti, protkané litaniemi a žalmy na počest Znovudobývání. Byl to jejich okamžik; pro tohle žili.
První salva vyletěla z lodi třídy Apokalypse, její věže se zaměřily a vypálily jako jedna, krvavě rudé paprsky se zabořily do boku nehybné lodi, dokud trup plavidla nepraskl a kusy z ní se nerozletěly mezi řady a útvary Jovských sil.
Začalo to.
Jovské síly se rozdělily do menších letek, z nichž každá čítala 5 lodí, všechny vybavené ničivou Jovskou laserovou technologií. Se strašlivou rychlostí se vrhly na Amarrské útočné síly. Amarrské křižníky vyzbrojené zbraněmi pro boj zblízka se vrhly vpřed ve chvíli, kdy vlna za vlnou menších lodí napadly jednotlivé cíle jako zuřivé smečky vlků, uskakujíce a víříce pro maximální manévrovatelnost.
A pak se to stalo. Zdánlivě odnikud vyletěly obrovské tajemně zelené paprsky a Amarrská Apokalypse v plamenech zmizela. O několik okamžiků se paprsky opět objevily a přehnaly se přes letku křižníky typu Maller, jejichž trupy nakrátko zablikaly jasně zeleným světlem.
Tohle Amarrové neočekávali. Jejich strnulá velící struktura omezovala komunikaci, nechápali, co se děje. Nedostatek soudržnosti a spolupráce ve flotile znamenalo, že se nedokázali vypořádat s náhlým příletem neviděného děsu.
Byla to Jovská mateřská loď.
Blížící se Jovské síly fregat způsobily ještě větší zmatek a vnášely do Amarrských formací chaos. V té chvíli se zhroutila komunikace. Amarrská bitevní doktrína požadovala oběti, takže námořnictvo nemohlo neustoupit. Kapitáni i jejich posádky statečně obětovávali své životy za říši, přesvědčeni, že oni, Bohem vyvolení, zvítězí. Těch pár, co ustoupilo, bylo později popraveno za zbabělost, jejich rodiny zotročeny a rody rozpuštěny.
Tu noc ozařovaly žhnoucí paprsky soustavu celé hodiny, mrštné Jovské fregaty prolétávaly Amarrskou flotilou, jejich dalekonosné křižníky je podporovaly palbou na dálku a obří mateřská loď pálila výstřel za výstřelem ze svých zbraní na extrémní vzdálenost; děla vytvořená zvláště pro tuto bitvu. Menší lodě tvořící Jovskou linii bránily Amarrským letkám přiblížit se na dostřel své nemesis, čímž byla flotila bezbranná vůči zkáze, jíž čelila.
Bitevní loď za lodí vybuchovaly pod strašlivými paprsky světla útoků Jovské mateřské lodě. Tím byli Amarrové v pozici, v níž ještě nikdy nebyli – Co mohli učinit krom postupu a umírání?
O necelých šest hodin později byl Vak’Atioth plný troskami trupů vznášejících se v prázdnotě vesmíru. Joviané zvítězili v první bitvě této války; většina Amarrské flotily byla zničena, zatímco byla ztracena pouhá třetina Jávských lodí. Amarrové věděli, že musí odpovědět rychle a ve velkém počtu. Veřejně obvinili zbrklé velení za čelní útok na Joviany – I když to bylo to, co Amarrská bitevní doktrína diktovala. A tak byli kapitáni, kteří položili své životy za Říši bez jediné myšlenky na ústup, posmrtně vyloučeni z námořnictva, zničena jejich reputace a jejich rodiny zneuctěny.
Byl vydán rozkaz shromáždit se v přípravě na další útok na Joviany. Ale nikdy nedostali příležitost reagovat.
Kataru si vybrali tento okamžik ke vzpouře proti svým Amarrským pánům. Nezvykle dobře vyzbrojení na otroky a s vysokou morálkou byli více než vyrovnaným protivníkem pro demoralizované Amarrské otrokáře. Amarrové čelili nebezpečí, že ztratí svou moc na Minmataru, takže neměli volby a museli přesměrovat své vojenské síly na domácí frontu, aby se s otroky vypořádali. Dodnes obíhají zvěsti, že Gallentská federace tajně otroky vybavila zbraněmi, loděmi i zásobami.
A tak se s Joviany rychle dohodl mír; jen aby se Amarrové mohli soustředit na sebe. Amarrové souhlasili, že již nikdy Joviany nenapadnou. Obě strany věděly, že to není upřímné. Ale Joviané byli spokojeni, že mohou pokračovat ve svých vyjetých kolejích. Pro ně byly složitosti Amarrské povahy pouhým zájmem v akademickém smyslu. Jejich vypořádání se s Amarrskou flotilou je obdařilo reputací státu, se kterým je neradno se zaplétat.
Od té doby Joviany nikdo nenapadl.
