Chtěl bych tim to přibehem doplnit informace o EVE a to konkretně o Gallentsko-Caldarske valce. Jak Valka začala a jak probihala až po jeji ukončeni.
Přeju přijemne čteni: Dark Stress.
Gallentsko-Caldarská válka: První dny
V době, kdy byla Gallentská federace před dvěma stoletími založena, již zapustily Caldarské korporace v Caldarské společnosti hluboké kořeny. Ačkoli byly střeží tak silné jako dnes, hrály i tak klíčovou roli v Caldarském ekonomickém životě.
Krátce poté, co byla pět set let před vytvořením Federace objevena technologie skokových bran společnou prací Gallente a Caldari, začaly Caldarské korporace svůj vlastní mezihvězdný průzkum a poté i kolonizaci, oddělenou od akcí Gallenťanů. Takové kolonie byly před Gallenťany utajovány, což se stalo zdrojem třenic mezi oběma stranami a vyvrcholilo to odchodem Caldari z federace a způsobilo válku mezi oběma rasami.
Vše to začalo, když Gallentská průzkumná loď náhodou narazila na jednu skrytou Caldarskou kolonii. Když se o tom dozvěděl senát Federace, požadoval plnohodnotné vyšetřování záležitosti a okamžité převedení všech skrytých Caldarských kolonií pod vládu Federace. To bylo příliš pro korporace Caldari, jež už tak reptaly kvůli zvětšujícím se zásahům Federace do jejich záležitostí. Pro Caldari to byla jednoduchá otázka - ztráta jejich autonomie tím, že se podvolí, nebo se jim postavit. Rozhodli se jim postavit.
To, co způsobilo tak napjatou situaci hned od začátku, byla situace na Caldari Prime. Její umístění ve stejné sluneční soustavě Gallenťany velmi znervózňovalo, a co víc, na Caldari Prime žila značná gallentská populace. Caldari se hned poté, co odešli z Federace, soustředili na zabezpečení bran vedoucí do jejich (kdysi) tajných základen, protože v té době tyto základny poskytovaly páteř Caldarské vojenské infrastruktury. Ve stejné době Gallenťané přesunuli svou flotilu na oběžnou dráhu Caldari Prime a začali planetu blokovat.
Příštích pár dní se nic nestalo. Caldari byli spokojeni se svým sezením na branách, zatímco Gallenťané debatovali, jak nejlépe vyjednat smír. Ale Caldari na Caldari Prime byli nepokojní. Brali Gallentskou blokádu jako netolerovatelnou a brzy eskalovaly partyzánské aktivity menšího rozsahu v přímé nepřátelství. Nakonec musela zaplatit Gallentská populace na planetě strašlivou cenu za nerozhodnost federace.
Zlomem se stal okamžik, když Caldarští partyzáni sabotovali skleněný dóm v Gallenťany obydleném podmořském městě Nouvelle Rouvenor. Více než půl miliónu lidí zahynulo. Od té chvíle byla zdlouhavá a krvavá válka mezi oběma rasami nevyhnutelná – Federace okamžitě odpověděla vysláním invazních jednotek na Caldari Prime a začala systematické orbitální bombardování planety. Brzy byla Caldarská populace vyhnána do hor a lesů; jejich odpor každý den slábl. Jedinou otázkou bylo: jak odpoví nově vytvořený Caldarský stát?
Gallentsko-Caldarská válka: Průlom
Po útoku na Nouvelle Rouvenor uchvátila otěže moci v Gallentské federaci extrémní pravice a vynutila si tvrdou odpověď: vybombardování Caldari Prime a vyslání vojáků, aby převzali kontrolu nad planetou. Ti lidé ve Federaci, co ještě věřili, že místo invaze by měly být započaty mírové rozhovory, se neopovážili promluvit kvůli obavám, že budou ocejchováni jako zbabělci nebo, hůře, zrádci; Gallentská válečná mašinérie se rozjela.
Brzy bylo zjevné, že není otázkou zda, ale kdy Gallenťané převezmou plnou kontrolu nad planetou. Nově vytvořená Caldarská vláda, vedená představiteli korporací, byla daleko od jednohlasného souhlasu, co by mělo být provedeno. Tato neshoda, která silně bránila Caldarskému státu v následující strategii, se urovnala jen po Ránu Úsudku, kdy šest nejmilitantnějších korporací společně vyrvalo moc ostatním předsedům korporací. Caldari věděli, že je nemožné se pokoušet bojovat s mnohem větší Gallentskou federací o kontrolu nad Caldari Prime. Místo toho začali připravovat plán na evakuaci Caldarské populace z planety.
Aby plán fungoval, muselo být Caldarským námořnictvem vytvořeno okno trvající alespoň měsíc; muselo udržet Gallentskou flotilu zaměstnanou a daleko od planety po danou dobu, aby to umožnil bezpečného fungování tisíců civilních a nákladních lodí shromážděných k evakuaci. Caldarské nejvyšší velení vědělo, že jejich flotila je těžce přečíslená a přestřílená Gallentskou flotilou, ale svou víru vkládaly do několika výhod: zaprvé, faktor překvapení jim pomůže v počátečních fázích; zadruhé, zuřivost Caldarského personálu, bojujícího za svůj domov a rodiny, je provede mnoha útrapami; a zatřetí, Gallentské lodě obíhající Caldari Prime jsou velké a neohrabané, jen o málo více než střelecké platformy, ideální pro orbitální bombardování. Caldari doufali, že jejich malé, rychlé jednomístné lodě budou v kruzích oblétávat Gallentské lodě.
Dá se pochybovat, zda by výše zmíněné výhody pro úspěch Caldari stačily, ale měli ještě jednu výhodu, o níž vůbec netušili. Extrémní pravicová frakce, držící otěže vlády ve federaci, byla čím dál paranoidnější. Viděla spiklence za každým rohem a začala popravovat přední členy administrativy a armády, nahrazujíce je chtivými přitakávači s malými zkušenostmi a ještě menší iniciativou. Následkem byl naprostý chaos v Gallentském válečném úsilí. Tento chaos nebyl dostatečný, aby zcela zastavil vojenské operace na a kolem Caldari Prime, ale kvůli tomu byla Gallentská flotila a armáda byly špatně připravenými pro jakékoli drastické změny.
A tak se s relativní snadností podařilo Caldarské flotile převzít kontrolu nad orbitálními zónami nad Caldari Prime a vyhnat Gallentskou flotilu pryč. I ti nejoptimističtější Caldari byli zaskočeni a dokonce se vedly řeči, že by měla flotila pokračovat na Gallente Prime a oplatit Gallenťanům bombardování mateřské planety. Ale rozumnější Caldari věděli, že rozhodná porážka Gallentské mateřské flotily je nemožná, vskutku to bude těžké bránit se proti ní, jakmile dorazí znovu obsadit vesmír kolem Caldari Prime. Takže místo toho rychle uvedlo Caldarské nejvyšší velení do pohybu evakuační program a brzy planetu opouštěly miliony lidí směrem k novému domovu.
Minuly dva týdny. Více než polovina Caldarského obyvatelstva byla ještě pořád na planetě. Obě strany vyslaly tucty průzkumných lodí, aby ozkoušely sílu a úmysly druhé strany. Pro Caldari bylo čím dál jasnější, že Gallenťané připravují obrovský útok na Caldari Prime, aby Caldari odehnali a obnovili své vojenské výboje na planetě. Bylo potřeba nového plánu. Míjely dny a začalo se objevovat zoufalství; Gallentský útok byl za dveřmi.
Nakonec vzal Caldarský admirál Yakiya Tovil-Toba věci do svých rukou. Vedl několik tuctů lodí, jimž velel, a skočil na Gallente Prime. Než mohli šokovaní Gallenťané reagovat, napadl a zničil několik osamocených lodí. Ale Gallenťané se rychle vzpamatovali a zanedlouho byl admirál Tovil-Toba na útěku. Ale podařilo se mu odrazit postupující Gallentské lodě a ustoupit k měsíci Floreau. Gallenťané zastavili pronásledování, aby shromáždili své síly a vylízali si rány. Druhého dne se flotily opět srazily a znovu ukázal admirál Tovil-Toba pozoruhodné taktické schopnosti a podařilo se mu ustoupit téměř beze ztrát. Tovil-Toba hrál tuto hru kočky a myši s Gallenťany po celý týden, ale to on byl v roli myši. Nakonec mu zbývala jediná loď, těžce poškozená vlajková letadlová loď. V posledních okamžicích svého života navedl Tovil-Toba obrovské plavidlo na Gallente Prime.
Při vstupu do atmosféry se loď roztříštila do několika hořících trosek, čímž zabila všechny na palubě. Ale největší z těchto trosek dopadly na zem a jedna z nich zasáhla město Hueromont, čímž způsobila smrt asi dvou miliónů lidí. Admirál Tovil-Toba a jeho posádka se obětovali, aby milióny dalších Caldari měli možnost uniknout. Dodnes je ctěn jako národní hrdina a jeho jméno je jednou z prvních věcí, které se každé dítě učí.
Vřava ve federaci, způsobená Hueromontským incidentem, jak jej znají Gallenťané, svrhla vládu a nastoupila nová, přičemž tato byla ochotnější naslouchat mírumilovnějším lidem. Týden získaný admirálem Tovil-Toba a následující zmatky po nástupu nové vlády daly Caldari dostatek času na dokončení evakuace Caldari Prime. Jen malá bojová síla zůstala, fungujíce jako partyzáni.
Každý by si představoval, že nyní bude uzavřen mír, ale nestalo se tak. Velká část Gallentské federace nechtěla ani odpustit, ani zapomenout Nouvelle Rouvenor či Hueromont, a Caldari, nadšeni svým úspěchem a věříce v lepší bojovou moc malých jednočlenných stíhačů, snili o návratu na mateřskou planetu. Válka ještě měla řádit další léta a některá šokující vojenská vítězství Caldari po jejich Průlomu brzy přinutila Gallenťany zoufale hledat odpověď na velmi dobře vycvičené jednočlenné stíhače, které byly jádrem caldarských vítězství.
Gallentsko-Caldarská válka: Válka dronů začíná
Zahořklá zuřivost prvních fází války napájela nevraživost a nepřátelství mezi oběma rasami, ničíce jakoukoli naději na mír v blízké budoucnosti. Caldari sílili každým dnem, co se uprchlíci z Caldari Prime usazovali, zatímco Gallenťané byli stále ve stavu zmatku, navozeném po pádu fašistického režimu. Caldari se vydali na řadu nájezdů na území Federace, jež Gallenťané ve svých pomalých a neohrabaných lodích byli neschopni odrážet. Ale síla federace byla příliš velká, než aby ji Caldari porazili, a jejich nájezdy, byť úspěšné z vojenského hlediska, mely jen malé dopady krom ničení morálky Gallenťanů a vylepšování své vlastní.
Po nějaké době byla jasná Caldarská agenda – byli ochotni podepsat mír, když jim Federace vrátí Caldari Prime a uzná nově vytvořený Caldarský stát. Ale Gallenťané nemohli přistoupit na tyto požadavky ze dvou důvodů: zaprvé nechtěli uznat samostatný stát ve svém středu, tak blízko jejich mateřské planety a nechtěli vykořenit značnou Gallentskou populaci na Caldari Prime, a zadruhé, Gallenťané nebyli ve Federaci sami a kdyby dovolili Caldari odejít, pak by Intaki a Mannarové, jež začali zatínat své ekonomické a politické svaly, je mohli následovat, čímž by vrhli celou společnost do nepokojů. Gallenťané byli přinuceni považovat Caldari za rebely a odpadlíky, museli se pokusit je opět začlenit do Federace, po dobrém či po zlém.
Po nějakou dobu mohla Federace pouze sledovat, jak Caldari pustoší Gallentskou flotilu a nejvzdálenější provincie Federace. Caldari byli čím dál smělejší a zdálo se, že každých pár měsíců mají novou verzi svých hbitých sólostíhačů, proti nimž měla Federace jen málo odpovědí. Pro mnohé Gallenťany se zdálo nevyhnutelným faktem, že pokud nevyhoví požadavkům Caldari, brzy nebo později rozdrtí celou Federaci. Vše, o co se Gallenťané pokusili, selhalo – jejich vlastní pokusy o sólostíhače byly strašlivou pohromou a stacionární obrany jako miny a strážní děla mohly na dlouho chránit pouze vesmírné stanice. Zdálo se, že kdykoli Gallenťané přišli s něčím dobrým a rychlým a silným, Caldari brzy odpověděli s něčím ještě lepším a silnějším.
Nakonec se řešení vyvinulo ze stacionární obrany. Gallenťané už dlouho používali miny se střídavým úspěchem, ale díky obrovským pokrokům v robotice, jež v té době postupovala o překot vpřed, byly miny pomalu přetvářeny v mnohem smrtonosnější věci. První drony byly jen o něco málo více než miny s odpalovači reagujícími na blízkost věcí, které měly omezenou mobilitu, ale brzy postoupily na úroveň, kdy se jeden dron téměř vyrovnal schopnostem sólostíhače. Fakt, že drony byly na výrobu mnohem levnější než stíhači a nevyžadovaly skvěle vycvičené piloty, znamenal, že dny sólostíhačů jsou sečteny. Drony zvrátily vývoj války a najednou se Caldari snažili přijít s řešením proti těmto novým zbraním. Netrvalo jim to tak dlouho – jednoduše trošku vylepšili své stíhače, přidali nějaké štíty a zbraně navíc, a nazvali nová plavidla fregatami. Nejprve potřebovali více členů posádky, ale pak Caldari o několik let později získali technologii kapslí od Jovianů a znovu mohli na většině fregat snížit počet členů posádky na jednoho.
Největší bitva války se odehrála poblíž soustavy Iyen-Oursta. Obě strany – Gallenťané se svými drony a Caldari se svými novými fregatami – věřily ve své vítězství a tak byly ochotny vrhnout do boje vše, co měly. Výsledkem byla druhá největší bitva na světech Nového Edenu, jen bitva u Vak-Atioth svedená během Amarrsko-Jovské války byla větší. Bitva u Iyen-Oursta zuřila celý den. Během prodlevy v bojích po téměř 15 hodinách neustálého boje Caldari hrdě ustoupili a ponechali bojiště Gallenťanům. Gallenťané si dělali nárok na vítězství jako strana, která zůstala na bojišti, ale Caldari si také dělali nárok na vítězství, neboť způsobili Gallenťanům mnohem větší ztráty, než jich měli sami. Každopádně bitva nebyla rozhodující ani pro jednu stranu, takže bylo zjevné všem, že vítězství nikdy nebude dosaženo.
Díky fregatám se Caldari podařilo zastavit postup Federace a zanedlouho to byl opět pat. Většina lidí se vrátila k normálnímu životu, válka se stala vzdáleným hromobitím, jež jenom někdy zarachotila pro celou populaci. Ani jedna strana nebyla ochotna nabídnout mír, protože to by byla známka slabosti, ale nová generace rostoucí na obou stranách nebyla ochotna se obětovat za tak neurčitou věc, takže válka postupně upadla do nájezdů a šarvátek menších rozsahů. Spor byl nakonec urovnán, když CONCORD, v té době relativně nové uskupení, jež se ještě doopravdy muselo vybudovat, rozhodl, že takováto válka, hrozba pro diplomatickou a ekonomickou stabilitu Nového Edenu, už trvá dost dlouho. Vycítili únavu na obou stranách po boji u Iyen-Oursta, využili příležitost pro započetí mírových rozhovorů mezi oběma neústupnými protivníky a byli schopni během šesti měsíců dojednat klid zbraní přijatelný pro obě strany. Federace uznala Caldarský stát jako samostatný a obě strany si ponechaly své původní základny a osady, vyjma Caldari Prime, která zůstala pod kontrolou Federace.
